Co se dá dělat v nejteplejších dnech v roce? Nejlépe je určitě u vody, ale najdou se i takoví, kteří si jdou zaběhnout horský ultramaraton. Já si vybral tu druhou možnost a v sobotu 8. 8. 2015 v 8:08 jsem vystartoval v závodě „Hostýnská osma“ na trať dlouhou 66 km s převýšením přibližně 3150 metrů.

Předpověď počasí už dlouho dopředu dávala tušit, že největším soupeřem účastníků závodu nebude jen samotná trať, ale hlavně hic jak na Sahaře, což se následně projevilo na počtu těch, kteří se úspěšně dostali až do cíle. Z 550 registrovaných se na start postavilo 408 a závod dokončilo jen 290 týmů/jednotlivců. 

Start i cíl byl tradičně v Rajnochovicích u obecního úřadu a trasa ve tvaru kostrbaté osmičky vedla krásnou krajinou Hostýnských vrchů. Prvních dvacet kilometrů uběhlo celkem příjemně a vše se vyvíjelo podle mých představ. Na horko jsem byl připraven, pravidelně jsem doplňoval tekutiny, zobal energetickou tyčinku a polykal solné tablety. Zlom však nastal při seběhu z Javorníku do Chvalčova, kdy jsem zakopl o nějaký bludný kořen a tvrdě přistál na kamenech, kořenech a v prachu. Výsledkem byly odřené kolena, lokty a navíc naražené levé koleno a malíček na levé ruce. K tomu všemu se spocené tělo obalilo prachem, takže jsem vypadal, jak bych zrovna vyfáral z dolu. Po zhodnocení škod a zjištění, že prach beze sprchy ze sebe nedostanu, se mi díky kamarádům adrenalinu a endorfinu podařilo pokračovat dále. Kilometry však už neubíhaly tak jak na začátku a netrpělivě jsem vyhlížel občerstvovačku na 25. kilometru. Ve Chvalčově byla naštěstí sprcha a já mohl provést očistu, což mi trochu zvedlo náladu. To jsem ale ještě netušil, že nejhorší chvíle teprve přijdou.

Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní.

Za Svatým Hostýnem se mi pomalu začaly vytrácet síly a na 35. kilometru už nohy nechtěly běžet ani z kopce. Do Rusavy jsem se doslova došoural, točila se mi hlava a nemít hole, tak sebou asi švihnu někde na zem. Na občerstvovací stanici byla místa ve stínu téměř obsazena a ze tváří přítomných šlo vidět, že jsou asi v podobném stavu jako já. Z nejhoršího mi pomohla kombinace Coca Coly, Pepsi Coly, Magneslifu a Gutaru, polití hlavy vodou a několik minut ve stínu. Vydat se znovu na trať, ale stálo hodně přemáhání a cesta k další občerstvovací stanici Hutě na 49. kilometru byla nekonečná. Tělo si nakonec dalo říct, postupně se dávalo do pořádku a z vrcholu Kuželek mi do Hutě dovolilo i běžet. 

Pár minut odpočinku na občerstvovací stanici v Huti několik kousků melounu a pokračovalo se dále. Krize ustupovala a cesta ubíhala stále rychleji a rychleji. Za chvíli už byl přede mnou Tesák na 55. kilometru, kde se čepoval dokonalý energetický nápoj – Kofola. V rychlosti jsem do sebe hodil několik deci, osprchoval se od hlavy až k patě a plný energie pokračoval dále v cestě.

Posledních 11 kilometrů už tělo zase poslouchalo jako hodinky a běželo se mi podobně jako na začátku. Předbíhal jsem jednoho závodníka za druhým a v celkovém pořadí jsem se posunul dopředu asi o patnáct míst. 

Do cíle jsem doběhl v čase 10:35:46 na 28. místě ze 135 startujících v kategorii (muži 35–49 let).

Přestože mě potkalo na trati několik problému, tak byl zážitek ze závodu nejen intenzivní, ale i pozitivní a už se těším na další ročník.

Mapa závodu

Foto: Lukáš Podolák, Lukáš Budínský