Letošní B7 s parťákem/bráchou Víťou je úspěšně za námi. Do závodu jsme šli s cílem dostat se časem k 18:00 hodinám a když se bude dařit, tak případně i o něco rychleji. Náš cílový čas byl nakonec 17:41. Celkové umístění ve sporťácích – 62. místo z 394 týmů (21. místo v kategorii „muži 40-50“). Takže z tohoto pohledu bych měl být vlastně spokojen. A to i vzhledem k tomu, že nám nevyšel ani jeden společný trénink a nevěděli jsme, jak si běžecky sedneme.
Těsně před startem v Třinci – 0 km, 22:00
Z druhého pohledu to však tak ideálně nedopadlo. Průběh závodů se totiž vyvíjel, až na pár minikrizí, téměř dokonale a to tak, že na Pustevnách nám vycházel cílový čas kolem 16:30. Zde však nastal zlom a na Víťu pomalu přicházela krize. Sestup do Ráztoky už nebyl tak rychlý a před Radhoštěm ho chytla krize naplno a byl schopen jen chůze.
Smrk – 8:06, 56 km
Výstup na Tanečnici – 10:59, 74 km
Seběh na Ráztoku – 11:47, 78 km
To trvalo až těsně pod vrchol Javorníku. Tady jako zázrakem Víťa znovu ožil a mi už v hlavě znovu jela kalkulačka na plné obrátky a počítal jsem v kolik bychom se mohli dostat do cíle. Jenže nebylo všemu trápení konec. Pár metrů pod vrcholem Javorníku, při vstupu do lesa, mně najednou píchlo v pravém koleni v místě odoperovaného menisku a noha se podlomila. Běh najednou nepřipadal v úvahu a z kopce mi koleno dovolilo jen pomalé belhání. Jako De Peyrac z Angeliky jsem kulháním a se zatnutými zuby pokračoval šnečím tempem dále směrem k Frenu a smutně pozoroval jak nás předbíhají další a další týmy. Nevím co v tuto dobu bylo horší, jestli bolest psychická nebo fyzická. Na rovinkách jsem se snažil popobíhat, ale šlo to vždy jen pár metrů. Čas neúprosně běžel a poslední kilometry byly téměř nekonečné. Až těsně před poslední zatáčkou do cíle jsem se s přemáháním rozběhl, abych aspoň do cílové rovinky na náměstí Míru dorazil hrdě jako běžec.
Cíl ve Frenštátě pod Radhoštěm
Po zhodnocení průběhu letošní B7 jsme se s Víťou shodli, že je celkem reálné, když nám budou příští rok hvězdy nakloněny, atakovat hranici šestnácti hodin (nebo ji třeba i pokořit). Kolenu teď musím dát bohužel na pár týdnů od běhání pokoj a přehodnotit účast na podzimních ultramaratonech.
Tímto chci poděkovat Víťovi, že celý závod se mnou s dobrou náladou zvládl a manželce Katce za závodní i předzávodní podporu. Pochvalu si určitě zaslouží i pořadatelé Adidas – Continental Beskydská Sedmička za perfektně zvládnutou organizaci závodu – značení trati, občerstvovačky, kofola na Pindule a všudypřítomný úsměv.
Výbava připravena
Komentáře od Radovan Adamíček